Městský obvod Plzeň 6 - Litice

Hrad Litice

Na území Litic se nalézají zbytky středověkého hradu, který se tu vypínal od 12. století na vysokém ostrohu zvaném Hůrky. Hrad patřil Drslavicům, kteří se psali „z Litic”. Budovatelé hradu ke stavbě zvolili místo již dávno předtím ohražené, osiřelé hradiště, pnoucí se nedaleko nad řekou Radbuzou. Kdy se tak přesně stalo nelze nijak doložit. Dle volby místa to bylo jistě velmi záhy, snad již v prvním pololetí 12. století a za původce stavby je třeba považovat některého z Drslaviců, nejspíše Drslava I., jež vykonával úřad úředníka na hradě Plzni a toužil po velikém vlastním pevném sídle, vedle svého úředního působiště. Snad tu on, či nějaký jeho příbuzný postavil dvorec (tehdy převážně dřevěný a obehnaný palisádami a příkopem) a využil k jeho ochraně ještě stále dochovaných zemních opevnění starého keltského nebo slovanského hradiště. Jedno je jisté, že hrad Litice byl prvním a nejstarším ze všech ostatních rodových sídel v širokém okolí.

Původní podoba

Ve 12. století byly hrady stavěny ještě z hlíny a dřeva, a proto se dá předpokládat, že i litický hrad či dvorec mohl mít stále ještě převážnou část konstrukce zbudovanou z tradičního materiálu, ze dřeva, kterého bylo v okolí dost, ale zaujímal již areál dnešní zříceniny na konci ostrožny. O sto let později byl hrad z kamene a potomci Drslava I. z něho vybudovali zděnou středověkou pevnost. Roku 1212 potvrdil Oldřich z Litic v královské listině, že toho roku již v Liticích existovalo panské sídlo, že tu stál hrad na příkrém ostrohu na pravém břehu řeky Radbuzy.

Gotická přestavba

Někdy kolem poloviny 13. století došlo k zásadní přestavbě hradu v nastupujícím gotickém slohu nebo byl teprve nyní v místech starého dvorce postaven nový kamenný hrad. Z hlediska vývoje českých hradů lze říci, že se již mohlo jednat o hrad nového typu, který byl importován ze západní Evropy a v první třetině 13. století začal v Čechách nahrazovat starší hradiště. Takže i hrad Litice mohl doznat v těchto letech stavební úpravy a změnil se na pevný kamenný hrad cca v letech 1248-1260. Výslednou podobu hradu, tak jak ji rozlišujeme dnes, můžeme klasifikovat jako hrad bergfritového typu raného období gotiky, jehož výchozí předloha byla importována z německého prostředí. Takové hrady si mohly zpočátku dovolit stavět jen špičky šlechtické společnosti a k nim bezesporu Drslavici patřili.

Páni z Litic

Velice významnou osobností se stal Vilém I. ze „Žinkov“, později také z „Litic“. Byl důvěrníkem krále Přemysla Otakara II. a v roce 1263 se stal purkrabím na důležitém královském hradě Přimdě. Roku 1278 se píše Vilém I. již z „Litic“ snad proto, že získal některý díl třech bratří, kteří hrad drželi. To již hrad nabyl opětovně na významu i vážnosti po přestavbě. Více než šedesát let se nikdo z Drslaviců po Liticích nepíše. Ve druhé polovině 13. století se vynořuje najednou několik Drslaviců, užívajících predikát z „Litic“. V roce 1287 se tu zřetelně rýsují dvě větve Drslaviců, a to: větev potštejnsko-žinkovská a větev litická.

Dobytí hradu za Jana Lucemburského

V době vlády Jana Lucemburského (1310-1346) vzniká v zemi napětí mezi panovníkem a šlechtou. To mělo za následek válku, kterou vedli spojenci a příbuzní Jindřicha z Lipé, proti panovníkovi. I páni z Litic a Potštejna byli mezi vzbouřenci. Povstání bylo v roce 1316 potlačeno a hrad Litice byl dobyt královskou stranou. Odbojné Drslavice vedl Břetislav z Rýzmberka. V roce 1317 povstal proti králi Janu Lucemburskému také Půta III., ale krátce nato v roce 1318 zemřel. Roku 1318 byl mezi králem Janem Lucemburským a odbojnými šlechtici sjednán v dubnu 1318 na sněmu v Domažlicích smír a dojednány podmínky. Také litičtí Drslavici dostali svůj hrad a panství zpět, museli však zaplatit králi vysokou sumu 2.000 kop grošů.

Panování Rouse z Litic

Až po převzetí správy země kralevicem Karlem IV. roku 1333 nastal pro hrad Litice a litické panství klid a doba rozkvětu. V letech 1318 až 1366 byl hrad v držení Rouse IV. a Racka I. Když Racek I. zemřel, drželi Litice jeho synové Protiva IV., Půta IV., Rous V. a Racek II. s Rousem IV., svým strýcem, který se stal roku 1341 královským podkomořím krále Karla IV. (1316-1378). Hrad Litice za vlastnictví Rouse IV. stál na vrcholu slávy. Kolem roku 1352 až 1353 došlo v Liticích k rozdělení všeho majetku. Majetek se dělil hlavně proto, že Rous V. a Racek II. dospěli. Páni z Litic drželi hrad se vsí až do druhé poloviny 14. století s krátkým přerušením. V listopadu roku 1356 byla na litickém hradě sepsána listina, jíž se mladí páni Rous V. a Racek II. zavazují, že si již nebudou činit nároky na litické panství. Litice tedy zůstaly jejich strýci, bývalému podkomořímu Rousovi IV. a jejich bratranci Protivovi III. V roce 1361 slyšíme poprvé od dob jeho nejmladšího období života o Heřmanovi z Litic v souvislosti s přiznáním, že je se svým otcem dlužen jiným pánům.

Úpadek hradu

V roce 1365 se dostává Rous IV. do dluhů a neutěšená majetková situace se natolik vyhrotila, že asi v roce 1366 až 1367 byl nucen Rous IV. starobylé sídlo rodu, hrad a panství Litice prodat bohatému chotěšovskému klášteru. Tomu šlo především o litické panství a ne o hrad, a proto mu bylo jedno, v jakém je hrad stavu.

Proto také začal hrad Litice po prodeji pustnout a jako jeden z prvních upadl v zapomnění a změnil se v rozvaliny. Ještě v 50. letech 19. století zastihl spisovatel František Alexandr Heber některé staré hospodáře v Liticích, kteří pamatovali vysokou budovu hradní paláce ještě dobře zachovalou. Avšak během první poloviny 19. století rozvezli litičtí celý hrad na stavbu nových domů i k pažení starého mostu nedaleko odtud.

Poslední aktualizace: 21. 10. 2016, Petr Bayer